Neděle     18:00
Městské divadlo Mariánské Lázně
1961, 94 minut, Francie, francouzsky s anglickými a českými titulky

Režie: Alain Resnais
Scénář: Alain Robbe-Grillet
Kamera: Sacha Vierny
Hrají: Delphine Seyrig, Giorgio Albertazzi, Sacha Pitoëff, Françoise Bertin, Françoise Spira, Luce Garcia-Ville, Pierre Barbaud, Jean Lanier, Alan Edwards
Produkce: Robert Dorfmann, Anatole Dauman, Raymond Froment
Střih: Jasmine Chasney, Henri Colpi
Zvuk: Guy Villette, Jean-Claude Marchetti, René Renault, Jean Nény
Scénografie: Jacques Saulnier
Masky: Alexandre Marcus
Kostýmy: Bernard Evein

V opuletním hotelovém resortu muž (Giorgio Albertazzi) přistoupí k ženě (Delphine Seyrig) a tvrdí, že se setkali před rokem - “možná v Marienbadu” - a zamilovali se do sebe, jenže žena si nechce nebo opravdu nepamatuje na toto setkání. Autoritativní postava (Sacha Pitoëff), který je možná jejím manželem, vše pozoruje z povzdálí. A možná se v pravou chvíli do věci i vloží.
Enigmatický snímek francouzského mistra Alaina Resnaise uchvacuje dodnes svým stylem, i zápasem bezejmenných postav s existenci v místě, kde nic není jisté, paměť nás zrazuje, a čas jako by fungoval podle svých vlastních zákonů.

Alain Resnais začínal jako autor amatérských dokumentárních filmů. Jako dokumentarista patřil mezi členy politicky angažované Skupiny třiceti, která v padesátých letech dokázala z Francie udělat dokumentární velmoc. Angažovaná kinematografie Skupiny třiceti rozkvétala i přesto, že dokumentární tvorba v padesátých letech zároveň podléhala přísné politické cenzuře. Jeho dokumentární snímky, které natáčel v průběhu 40. a 50. let, vzbudily jak obdiv (motiv nacistických koncentračních táborů v Noci a mlze), tak cenzurní zákaz (domorodé africké umění ničené kolonialismem ve filmu Také sochy umírají). Jeho první hrané filmy Hirošima, má láska, Loni v Marienbadu a Válka skončila, které vznikaly v modernistickém proudu nové vlny ve své době ovlivnily velké množství filmařů. Alain Resnais v nich rozvinul několik klíčových témat a formálních postupů jako subjektivní prožívání času, proces vzpomínání a zapomínání. Skrze tyto filmy si také osvojil práci s vypravěčskou strukturu, která diváka znejišťuje ve vrstevnatosti času, prostoru a nejasnostem v lidském vnímání a paměti vůbec.