Sobota 13:00
Městské divadlo Mariánské Lázně
2025, 8 min, DCP (16 mm), Německo, bez dialogů
Režie: Eginhartz Kanter
Hluboké brázdy v prvním světle úsvitu. Nebo je to snad večerní soumrak, který odhaluje měsíční krajinu, jež za sebou zanechala povrchová těžba? Na horizontu vrhají věže dvou elektráren do vzduchu oblaka zplodin, zatímco oceloví těžební obři, stále v provozu vytrvale blikají. V náměsíčných obrazech dunovitých zemních útvarů zachycuje Eginhartz Kanter ambivalentní krásu a melancholii této scenérie. Viditelné důsledky industriálního záboru půdy v éře uhlí svědčí o dystopické, člověkem vytvořené prázdnotě.
Avšak i v tom, co zůstalo po očividném vykořisťování přírody, se něco odehrává. Pustota je narušena oslnivým mihotáním. V pečlivě komponovaných záběrech se ke kameře pomalu přibližuje bílé těleso. Může jít o zrcadlo, nebo snad projekční plátno? Poměr stran 4:3 tohoto povrchu odpovídá formátu použitého 16mm filmového materiálu. Prázdná projekční plocha uprostřed pustiny se tak mění v utopický příslib. Připomíná se i fotografický termín: zářivě bílá plocha se do analogového filmu „vypaluje“ v různých „šířkách“.
S technickou vytříbeností a koncepční konzistencí překračuje Conveyor hranice mezi strukturálním filmem, fotografickým experimentem, krajinářským pozorováním a ekologickou diagnózou současnosti. Postupně zesilující elektronické zvuky doprovázející obraz vycházejí z terénních nahrávek a posilují soustředěnou náhodnost filmového pozorování přírody. Pásové dopravníky se nezastavují – podobají se tak pohybu filmu v kameře, který v Conveyoru podněcuje diváka k představám o jiných možných krajinách.
(Jan-Hendrik Müller)
Eginhartz Kanter (*1984) studoval výtvarné umění, kulturní studia a fotografii na Univerzitě umění a designu v Linci, Akademii výtvarných umění ve Vídni a na École Nationale Supérieure des Beaux-Arts v Lyonu. Ve svém uměleckém přístupu zpochybňuje hranice a konvence každodenního života a životního prostoru. Jeho (sub)urbánní intervence zkoumají aspekty veřejného prostoru a často mají přímý vztah k architektuře.
Sobota 13:00
Městské divadlo Mariánské Lázně
2025, 8 min, DCP (16 mm), Německo, bez dialogů
Režie: Eginhartz Kanter
Hluboké brázdy v prvním světle úsvitu. Nebo je to snad večerní soumrak, který odhaluje měsíční krajinu, jež za sebou zanechala povrchová těžba? Na horizontu vrhají věže dvou elektráren do vzduchu oblaka zplodin, zatímco oceloví těžební obři, stále v provozu vytrvale blikají. V náměsíčných obrazech dunovitých zemních útvarů zachycuje Eginhartz Kanter ambivalentní krásu a melancholii této scenérie. Viditelné důsledky industriálního záboru půdy v éře uhlí svědčí o dystopické, člověkem vytvořené prázdnotě.
Avšak i v tom, co zůstalo po očividném vykořisťování přírody, se něco odehrává. Pustota je narušena oslnivým mihotáním. V pečlivě komponovaných záběrech se ke kameře pomalu přibližuje bílé těleso. Může jít o zrcadlo, nebo snad projekční plátno? Poměr stran 4:3 tohoto povrchu odpovídá formátu použitého 16mm filmového materiálu. Prázdná projekční plocha uprostřed pustiny se tak mění v utopický příslib. Připomíná se i fotografický termín: zářivě bílá plocha se do analogového filmu „vypaluje“ v různých „šířkách“.
S technickou vytříbeností a koncepční konzistencí překračuje Conveyor hranice mezi strukturálním filmem, fotografickým experimentem, krajinářským pozorováním a ekologickou diagnózou současnosti. Postupně zesilující elektronické zvuky doprovázející obraz vycházejí z terénních nahrávek a posilují soustředěnou náhodnost filmového pozorování přírody. Pásové dopravníky se nezastavují – podobají se tak pohybu filmu v kameře, který v Conveyoru podněcuje diváka k představám o jiných možných krajinách.
(Jan-Hendrik Müller)
Eginhartz Kanter (*1984) studoval výtvarné umění, kulturní studia a fotografii na Univerzitě umění a designu v Linci, Akademii výtvarných umění ve Vídni a na École Nationale Supérieure des Beaux-Arts v Lyonu. Ve svém uměleckém přístupu zpochybňuje hranice a konvence každodenního života a životního prostoru. Jeho (sub)urbánní intervence zkoumají aspekty veřejného prostoru a často mají přímý vztah k architektuře.
Marienbad Film Festival je mezinárodní filmový festival zaměřující se na filmová díla experimentální povahy, okrajové podoby kinematografie, současný pohyblivý obraz a umělecké a náročnější filmy. Vytváří příležitost pro setkání nezávislých a experimentálních filmařů, umělců využívajících pohyblivý obraz, ale také usiluje o zpřístupňování náročnějších filmů širšímu publiku.
Marienbad Film Festival je mezinárodní filmový festival zaměřující se na filmová díla experimentální povahy, okrajové podoby kinematografie, současný pohyblivý obraz a umělecké a náročnější filmy. Vytváří příležitost pro setkání nezávislých a experimentálních filmařů, umělců využívajících pohyblivý obraz, ale také usiluje o zpřístupňování náročnějších filmů širšímu publiku