NEDĚLE | 10. 7. 2022

09:00 | MARIENBAD KAFFEEHAUS

Místo: Kolonáda Lesní mlýn

Kafe a loupák

 

11:00 | FORUM MARIENBAD VIII

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

58 minut 

Milý tati | 2021, 13 min, česky s anglickými titulky
Režie: Diana Cam Van Nguyen
Filmový dopis složený z obrazů minulosti, kterým se dcera snaží obnovit vztah se svým otcem. Nejbližším člověkem, který zpřetrhal rodinná pouta kvůli strachu z budoucnosti a kulturním tradicím. Animované koláže představují režisérčinu osobní zpověď, vlákno jejích vzpomínek na tátu, který odešel za jinou rodinou. Film je zároveň vyjádřením naděje, že nikdy není pozdě obnovit vztah s blízkými a snažit se pochopit jejich životní rozhodnutí.

Diana Cam Van Nguyen je česko-vietnamská režisérka, výtvarnice a absolventka FAMU. Specializuje se na animované dokumenty (Malá, Spolu sami, Milý tati) a ve svých filmech se věnuje osobním tématům. Její krátké filmy soutěžily na festivalech v Locarnu, Rotterdamu, Torontu nebo IDFA. Spolu sami (2018) bylo oceněno na MFDF Ji.hlava 2018 jako nejlepší český experimentální film a byl mezi třemi finalisty BAFTA Student Award 2019. Její poslední krátký film Milý tati (2021) vyhrál Českého lva a Cenu České filmové kritiky 2022 za Nejlepší krátký film a Cenu Magnesia za Nejlepší studentský film. Mezinárodní ocenění film dostal na BFI London Film Festival, Clermont-Ferrand, DOK Leipzig a dostal Zvláštní uznání v Torontu. Cenami AFI Grand Jury Award 2021 a Flickerfest Documentary Short Film Award se film kvalifikoval na Oscary 2023. 

 

Dějiny plátěnného filmu | 2021, 6 min, česky s anglickými titulky
Režie: Lea Petříková
Film reflektuje málo známé „hnutí plátěného filmu“, jež se pokoušelo o odlišný přístup k filmové tvorbě. Tato skupina, odvozující své jméno od Turínského plátna, chápala filmový aparát jako prostředek, nikoliv však k pouhému zachycení reality či stylizovaného světa, nýbrž jako prostředek posunů v širokém slova smyslu. Film toto hnutí zkoumá skrze rozhovor s jedním z hlavních režisérů, který přibližuje filozofii "otisku", navštěvuje místa spjatá s tvorbou hnutí, Ostrov sv. Klimenta a hřbitov v Klapý, a uvažuje, zda se hnutí podařilo naplnit své veskrze ambiciózní cíle.

 

Ježíšova stopa | 2022, 9 min, česky s anglickými titulky
Režie: Lea Petříková
V Čížkovicích se místní pamětníci schází u zvláštního kamene, tzv. Ježíšovy stopy, a odhalují vrstvy legend i zasypané minulosti. Mytické se míchá s osobním, zázraky staré dva tisíce let s bizarními příběhy o první chemické skládce na severu Čech. Stopy, nánosy, otisky.

Lea Petříková působí jako umělkyně a filmařka. Absolvovala FAMU a VŠUP, na FAMU pokračuje v doktorském programu. V roce 2020 získala za svůj doktorský výzkum první místo Jacques Derrida Prize pro mladé vědce v humanitních a sociálních vědách. Pravidelně vystavuje a její filmy se promítají na českých a světových festivalech (např. Alchemy Film and Moving Image Festival, Athens Digital Arts Film Festival, MFDF Ji.hlava ad.) Samostatné výstavy měla např. v pražských galeriích etc., 35m2, Jedna dva tři, Pragovka Gallery nebo Mimochodem, v brněnské Monomach nebo v teplické Seumeho kapli.

 

Commander | 2022, 30 min, česky s anglickými titulky
Režie: Viliam Dočolomanský/Farma v jeskyni
Producent: Jan Horáček
Filmová supervize: Radim Špaček
1. asistent režie: Robert Beca
2. asistent režie: Manlai Erdembileg
Kameraman: Václav Fronk
Asistenti kamery: Yuri Dolgovv, Oskar Štolín, Jakub Smetana
Střih: Karel Šindelář
Gaffer: Jakub Smetana
Zvuk: Petr Plecháč, Libor Kovář
Scénografie: Lucia Škandíková
Kostýmy: Karolína Koláčková, Vendula Kovacsová
Rekvizity: David Částa
Grip: Michal Ráliš, Vít Rosenbaum, Jakub Veinlich

Co kdyby děti mezi sebou mluvily, jako když spolu chatují? A co kdyby jejich dialogy nebyly vymyšlené, ale doslovně převzaté z neonacistických chatů? Film Commander veřejně odhaluje to, co dosud zůstávalo skryté za digitální oponou. Osvětluje kontury světa, ve kterém některé současné děti žijí své druhé životy.

Filmová koláž rozehrává dialogy sestavené výhradně z fragmentů skutečných chatů neonacistické skupiny FKD, kterou pod profilem Commander vedl třináctiletý chlapec. Zasazuje je do fiktivních situací v reálném světě a vkládá je do úst hercům – dětem. Mrazivá atmosféra rozhovorů, v nichž děti veřejně mluví o sexu, smrti a nenávisti, balancuje na hranici absurdity, humoru, strachu a zděšení. Malí dospělí tu – alespoň slovně – přebírají zodpovědnost za svět a naše životy. Když se pak slovní nátlak a manipulace, jimž jsou děti vystavovány virtuálně, přenesou do veřejného prostoru a fyzické podoby, vzniká obraz, který vyvolává víc než jednu znepokojivou otázku.

Farma v jeskyni vedená Viliamem Dočolomanským je angažované těleso jehož autorská tvorba přesahuje různé druhy umění, i umění samotné. Zaměřuje se na současné společenské jevy, jejichž dopadu se nevyhneme, ale přesto je ještě plně nevnímáme. Noří se do témat, která zpracovává prostřednictvím různých uměleckých tvarů a vzdělávacích formátů. Od roku 2018 působí Farma v jeskyni jako rezidenční soubor Centra současného umění DOX, se kterým sdílí odvahu vyjadřovat se uměním k palčivým tématům a překračovat zavedené hranice kulturního světa. Neváhá nabourávat obvyklé způsoby myšlení a otevírat nové náhledy na dění ve společnosti i chápání jednotlivých uměleckých forem.

 

13:00 | VÝBĚR: ANNA KRYVENKO: Přiložil jsem jejich oči ke svým a viděl jsem moře války

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

88 minut

Přiložil jsem jejich oči ke svým a viděl jsem moře války
kurátorský výběr ukrajinských filmů

Název bloku krátkých filmů od ukrajinských filmařů a umělců je citací básně švédského spisovatele a básníka Tomase Tranströmera a odkazuje ke snaze pochopit válku z pohledu těch, kteří jsou jí nejvíce zasaženi. 
Pásmo krátkých filmů od ukrajinských umělců a filmařů vybrala umělkyně Anna Kryvenko. 

Peace and Tranquillity | 2022, 11 min
Režie: Myro Klochko, scénář: Andrii Bondarenko
Nová hra ukrajinského dramatika a filozofa Andrije Bondarenka vznikla dva týdny po ruské invazi na Ukrajinu. Vysílána byla o dva týdny později. Ačkoli je hra "nouzovou reakcí" na válku, filozoficky reflektuje autorovu osobní historii a nabízí filozofické konstatování - prostě přežít. Hra vznikla na objednávku londýnské divadelní společnosti Sputnik. Film režírovala ukrajinská režisérka žijící na Ukrajině Myro Klochko s použitím dramatikových vlastních fotografií a několika archivních dokumentárních záběrů.

Letter to a Turtledove | 2020, 21 min
Režie: Dana Kavelina
Experimentální krátký film Dany Kaveliny využívá animaci, nalezené amatérské záběry natočené během války na ukrajinském Donbasu, které jsou sestříhány do surrealistické protiválečné filmové básně.
Středobodem filmu je báseň Dany Kaveliny, která zaznívá mimo obraz. Tento text vystihuje traumata, bolest, hrůzu, sny a halucinace, které se na Donbas snesly od jeho napadení Ruskem v roce 2014. 

Territory of Empty Windows | 2020, 10 min     
Režie: Zoya Laktionova
Válka a ekologie jsou dvě témata, která prostupují každodenním životem obyvatel Mariupolu. Druhá světová válka a místní elektrárna se staly důvodem, proč se Zoyna rodina přestěhovala do Mariupolu. Válka s Ruskem a ekologické dopady provozu elektrárny výrazně ovlivnily život její rodiny a její vlastní.

Temerari | 2020, 21 min
Režie: Mykola Ridnyi
Film prostřednictvím kolážového vyprávění zkoumá souvislosti mezi kulturními a politickými fenomény Itálie a Ukrajiny. Ridnyi si všímá příznivců italského futurismu a fašismu mezi ukrajinskou krajní pravicí a šíření konzervativní myšlenek v Itálii a po celé Evropě. Tato situace má své hrdiny, padouchy a oběti, mezi něž patří ukrajinský voják Vitalij Markiv a člen krajně pravicové nakladatelství Železný táta, bývalý italský vicepremiér Matteo Salvini, nebo skupina proruských rekrutů bojujících ve válce na Donbasu.

Sensitive Material | 2021, 25 min
Režie: Nataliya Ilchuk
Film, který natáčela autorka na deset let expirovaný negativ značky Svema, pojednává o duševním traumatu ženy, která vyrůstala v nefunkční rodině v době Sovětského svazu na Ukrajině.

 

13:30 | VZORY: JIŘÍ KREJČÍK: Maturita v listopadu

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

Maturita v listopadu | 2000, 87 min, česky s anglickými titulky
Režie, scénář: Jiří Krejčík
Kamera: Jiří Vojta

Hrají: Jiří Krejčík

Režisér Jiří Krejčík byl v prosinci 1989 vyzván studenty gymnázia, aby jim pomohl v konfliktu s ředitelem školy, který jim měl údajně vyhrožovat nepřipuštěním k maturitě v případě že by se přidali ke generální stávce v listopadu roku 1989. Jiří Krejčík do gymnázia jel zorganizovat a natočit na amatérskou kameru diskuzi studentů a pedagogů školy s ředitelem ve školní aule, kterou sám moderoval. Druhý den na to, pravděpodobně i v reakci na tuto diskuzi ředitel školy spáchal sebevraždu. 

“Režisér Krejčík nasbíral nesmírně vzácný materiál, který je nejlepším dokladem obrovského veletoče, který naše společnost v daném období zaznamenala. Dosud nedotknutelní a všemocní najednou stojí v tělocvičně ostrakizováni přesilou "dětí" a podřízených. A ač to vše probíhá vesměs opatrně a korektně, je vám těch dosud nedotknutelných až líto. Hlavním sdělením celého dokumentu nakonec není, kdo je zlý a kdo hodný, ale to, že všechno je jinak. Konec pana, respektive soudruha, ředitele je pak rozpačitou, ovšem příznačnou tečkou.”

Autorem textu je filmový fanoušek pod pseudonymem vasosak.

  

15:00 | VZORY: ERIC BAUDELAIRE

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

When There Is No More Musik To Write, and other Roman Stories | 2022, 59 min, anglicky
Režie: Eric Baudelaire
Produkce: Eric Baudelaire, Poulet-Malassis Films
Kamera: Eric Baudelaire
Hudba: Alvin Curran, Musica Elettronica Viva
Střih: Claire Atherton

V rámci rezidence ve Ville Medici v Římě vytvořil Eric Baudelaire filmový portrét o Alvinu Curranovi, legendární postavě hudební avantgardy. Curran se v 60. letech přestěhoval z Ameriky do Říma a spoluzaložil zde improvizační skupinu Musica Elettronica Viva, zasadil se o narušení mýtu autora v hudebním kontextu, vytvořil několik revolučních zvukových děl, která kombinovala kompozici a improvizaci. Využíval jako hudební nástroje předměty z přírody a každodenního života a otevřel tak řadu nových hudebních možností. Baudelaire použil do filmu již existující záběry a nahrávky Alvina Currana, které sestříhal se svojí dvorní střihačkou Claire Athertone. Projekt vznikl za pomoci rešeršéra Maxime Guittona, který Erica Baudelaira seznámil s dílem Alvina Currana. Baudelaire v rámci filmu spolupracoval i s přáteli Alvina Currana. Využil například několik filmových sekvencí z díla undergroundové filmařky Annabella Miscuglio, která se s Curranem znala, nebo zahrnuje několik záběrů spjatých s Římem a dobou, poznamenanou únosem Alda Mora a revolučním bojem.

Eric Baudelaire se po vystudování politologie prosadil jako fotograf a vizuální umělec s praxí založenou uměleckém výzkumu. Od roku 2009 se začal věnovat filmové tvorbě. Jeho celovečerní filmy byly uvedeny na několika filmových festivalech (Locarno, TIFF, NYFF, FID Marseille, Viennale, IFFR, Mar del Plata a FICUNAM). Baudelaire měl solo výstavy v Centre Pompidou v Paříži, Tabakalera v San Sebastianu, Fridericianum v Kasselu, Witte de With v Rotterdamu, Beirut Art Center, Gasworks v Londýně a Hammer Museum v Los Angeles. V roce 2019 získal Baudelaire Guggenheimovo stipendium a cenu Marcela Duchampa.  

 

16:30 | VÝBĚR: LENKA LINDAUROVÁ: Cena Jindřicha Chalupeckého

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

Cena Jindřicha Chalupeckého | 2011, 57 min, česky
Režie, scénář: Lenka Lindaurová  
Kamera: Braňo Pažitka

Produkce: Veronika Schwarczová

Dokument představuje osobnost českého výtvarného teoretika Jindřicha Chalupeckého, a historii Společnosti Jindřicha Chalupeckého, která byla založena v roce 1990, kdy Chalupecký zemřel. Film se věnuje také poslání a smyslu Ceny Jindřicha Chalupeckého, kterou Společnost od roku 1990 každoročně uděluje umělcům do 35 let. Přináší rozhovory s pamětníky, kteří přímo spolupracovali s Chalupeckým a představuje díla dosavadních laureátů a finalistů. Film vznikl ku příležitosti stého výročí narození J. Chalupeckého, dvaceti let od jeho smrti a dvaceti let od založení CJCH. S časovým odstupem 12 let může film vést k reflexi dosavadního vývoje Ceny Jindřicha Chalupeckého, ale také k otázce, jak se za tu dobu posunulo vnímání současného umění u nás.       

Lenka Lindaurová je režisérka, nezávislá výtvarná publicistka, kurátorka řady významných výstav, autorka vítězné ideové koncepce Expo 2010 Šanghaj a bývalá ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého. 

 

18:00 | VÝBĚR: ANNA KRYVENKO: Můj neznámý vojín

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

Projekty ukrajinské vizuální umělkyně, režisérky a střihačky Anny Kryvenko charakterizuje využití nalezeného filmového materiálu, rešerše v archivech a důsledná střihačská práce. Její filmy často staví do popředí téma paměti. Skrze osobní vzpomínky a rodinné archivy Kryvenko rozkrývá velké dějiny, umožňuje tak odosobněné globální konflikty číst skrze osudy běžných lidí a nacházet příčiny a spojnice současných událostí v nedávné minulosti. Kromě archivních materiálů Kryvenko ve svých videích využívá i záběry volně cirkulující na sociálních sítí, které vytrhuje z jejich původního proudu, aby například sledovala jak jednotliví uživatelé a oficiální média vytváří obraz počátků války na Ukrajině v roce 2014.

Film Můj neznámý vojín vznikl jako absolventský diplomantský projekt v Centru audiovizuálních studií a je jejím celovečerním debutem. 

Můj neznámý vojín | 2018, 79 min, česky s anglickými titulky
Režie, scénář: Anna Kryvenko
Kamera: Radka Šišuláková
Hudba: Yair Elazar Glotman
Produkce: Michal Kráčmer, Sergei Serpuhov, Wanda Adamík Hrycová, Veronika Kührová
Střih: Daria Chernyak
Zvuk: Viktor Krivosudský

Jaké to je, být okupantem? Lze k někomu takovému chovat soucit? Střihový dokumentární film režisérky Anny Kryvenko přináší neotřelý pohled na okupaci Československa roku 1968. Režisérka má k tématu exkluzivní přístup přes vlastní rodinný příběh, neboť její prastrýc byl jedním z vojáků „spřátelených armád“. Ten však krátce po návratu na rodnou Ukrajinu spáchal sebevraždu a jeho vlastní rodina jej vystříhala ze všech rodinných fotografií a vůbec zamazala všechny stopy po jeho existenci. Hlavní dějová linie je tak tvořená úhlem pohledu tohoto neznámého vojína bez tváře. Pomocí archivních záznamů rekonstruuje možnosti toho, co mohl zažít jako součást okupačních vojsk.

 

20:00 | VZORY: SERGEJ LOZNICA: Donbas

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

Donbas (původní název: Donbass) | 2018, 121 min, ukrajinsky s českými a anglickými titulky (UA)
Režie: Sergej Loznica
Scénář: Sergej Loznica
Kamera: Oleg Mutu
Hrají: Boris Kamorzin, Valeriu Andriuta, Sergei Kolesov, Georgij Dělijev, Tamara Jacenko, Ljudmila Smorodina, Valerij Antoňuk
Produkce: Heino Deckert
Střih: Danielius Kokanauskis
Scénografie: Kirill Šuvalov

“Jako každý jiný člověk, který se snažil o situaci na východě Ukrajiny zjistit co nejvíc, jsem si na internetu projížděl různé zdroje. A na YouTube jsem narazil na amatérská videa, která vznikla na začátku tamní války. Sedm z nich jsem přepsal coby epizody svého filmu. Zbytek jsem pak doplnil na základě příběhů, které mi lidé z Donbasu vyprávěli. A nakonec jsem to celé potřeboval spojit, najít formu.” (Výňatek z rozhovoru se Sergejem Loznicou)

Sergej Loznica je ukrajinský režisér narozený v Bělorusku. Vystudoval matematiku, ale od 90. let se začal věnovat tvorbě dokumentárních filmů. Většinou využívá formát střihového dokumentu a pracuje s nalezeným materiálem. Tímto způsobem vznikly i jeho poslední dva dokumentární filmy uvedené na festivalu v Cannes: The Natural History of Destruction (2022) a Babij Jar. Context (2021), které oba využívají záběry natočené během 2. světové války. Od roku 2010 začal Loznica natáčet také hrané celovečerní filmy. Donbas je jeho čtvrtý hraný film.

  

22:00 | DOJETÍ / ERGRIFFENHEIT: A.k.

Místo konání: Kolonáda Lesní mlýn

Afterparty

A.k.
DJ set, deep-house

 

23:30 | DOJETÍ / ERGRIFFENHEIT: JAKETYR

Místo konání: Kolonáda Lesní mlýn

Afterparty

JAKETYR
DJ set

Minimal techno inspirované umělci z UK, Francie a Rumunska.

   


ČTVRTEK | 7. 7. 2022     PÁTEK | 8. 7. 2022     SOBOTA | 9. 7. 2022     NEDĚLE | 10. 7. 2022