PÁTEK | 28. 8. 2020

CELÝ DEN | IMAGINÁRNÍ KINO MARIENBAD: POHŘEŠOVANÁ, ANATOMIE STRACHU

Místo konání: Café Opera

Poslech podcastů

Pohřešovaná
Čtrnáctiletá Ivana Košková zmizela beze stopy v červenci 1997 na krátké trase mezi dvěma vesnicemi. Po dvaceti letech se dokumentarista Petr Hátle pokouší zjistit, jak tato náhlá ztráta ovlivnila životy Ivaniných blízkých. V osmidílném krimi podcastu rekonstruuje okolnosti jednoho z nejzáhadnějších případů novodobé kriminalistiky.

Anatomie strachu
Předpremiéra
Intimní mikrohorory ve zvuku.
Co se v nás odehrává, když jsme vyděšení? S Brit Jensen, Jiřím Slavičínským a Martinem Ožvoldem připravujeme sérii skutečných příběhů, které jdou až na dřeň lidského strachu.

 

10:00 | MARIENBAD KAFFEEHAUS

Místo konání: Café Opera

Kafe a loupák

 

11:00 | FORUM MARIENBAD II: JAK TEORETIZOVAT UMĚNÍ(M)?

Místo konání: Hotel Polonia

Jiří Anger & Jiří Žák: Jak teoretizovat umění(m)?
Přednáška o průnicích teorie a praxe v současné audiovizuální sféře 

Umělecká tvorba a akademická teorie se navzájem potřebují, avšak povaha jejich komunikace je čím dál obtížněji postižitelná. Na jedné straně podléhá trendům specializace, fragmentace a rozrůzňování jazyků, na straně druhé nabízí (i díky novým technologiím) stále bohatší možnosti překvapivého propojování a prorůstání. Zatímco v umění posledních dekád se rozmáhá esejisticko-reflexivní impuls a „artistic research“, v teorii vznikají přístupy a disciplíny, které vstřebávají do svého výraziva poetickou hru obrazů a zvuků. Vizuální umělec Jiří Žák a filmový teoretik Jiří Anger ukážou přednosti i úskalí současných kontaktů mezi uměleckou teorií a tvorbou, jakož i praktické příklady teoretizujícího umění a poetizující teorie, včetně společného snímku Napříč Dalekou cestou (2020).  
 

Napříč Dalekou cestou 
2020, ČR, 13 minut, česky
Světová premiéra
Režie: Jiří Anger, Jiří Žák 
Námět a scénář: Jiří Anger 
Střih, zvuk a hudba: Jiří Žák
Komentář: Jiří Anger
Producent: Národní filmový archiv

Daleká cesta Alfréda Radoka zůstává fascinujícím výzkumným materiálem pro filmové kritiky, teoretiky i cinefily. Co kdybychom ji ale zkusili analyzovat přímo skrze obrazy samotné? Trikové montáže, které kladou dějové momenty do souvislostí s dobovými dokumenty a týdeníky, se stávají principem, na základě nějž může být film převeden do rozhraní počítačové plochy a stříhacího softwaru, a tím promyšlen nanovo. Vzniká tak formát na pomezí filmové kritiky, teorie a tvorby, který reflexivitu původního filmu prodlužuje dál.
 

13:00 | MASTERCLASS: SIMONA DVOŘÁKOVÁ

Místo konání: Hotel Polonia

přednáška/prezentace/diskuse

“What, if anything, can we expect?"

Krize vyvolaná současnou pandemií která ohlašuje “konec umění, jak ho známe”, se dovolává po nových výstavních modelech. Nejadekvátnějšími otázkami v této situci by byly: Jak mohou autonomní a také institucionální struktury i nadále fungovat a přežít ve vztahu k nastávajícímu hospodářskému a kulturnímu kolapsu? Jak tento kolaps přispívá k otevření nové perspektivy v budoucnosti vystavování, produkce a distrubuce a zároveň k transformaci veřejného prostoru? Znamená současná situace, že čekáme na vznik “nového” výstavního prostoru - zahrnující i prostor digitální? Zároveň probíhají intenzivní diskuze v dilematu, který se váže k digitálnímu prostoru. Zahrnuje totiž také obavy z virtuální hegemonie, kontroly, a tak upozorňuje na jejich problematické užívání pojící se ke kritickým odhadům skutečných dopadů ziskových informačních technologií. Obavy z budoucnosti, nejistota, frustrace ze současnosti, ale zároveň nové možnosti k přehodnocení dosavadního fungování umění; tak by se dala shrnout aktuální situace.

“What, if anything, can we expect?" Je série textů, které jsem začla psát během karantény v Paříži. Texty jsou psané bez jasného záměru, jako nepřetržitý výzkum ovlivňovaný diskuzemi s umělci a dalšími kulurními pracovníky a širokou veřejností. Zabývám se zde hlavně samostatně organizovanými uměleckými kolektivy, neformálními uskupení nebo nevládních organizací, v nichž obvykle působím jako kurátor. Moje teze a argumenty jsou motivovány hodnotami tradičně spojenými s autonomní levicí, jako je rovnost, solidarita a sociální spravedlnost. Z této pozice se zabývám zásadní ambivalencí při tvorbě uměleckých projektů. Dále tak ve své praxi rozvíjím pojmy jako demokratizování demokracie, radikalita umělecké produkce a distribuce, vztah umění k realitě, životu a jejich propojení. V rámci Marienbadu se budu věnovat hlavně situaci během a po pandemii v Paříži. Rozeberu termíny jako je "nezávislý" a "care", neboli péče v uměleckém kontextu.

 

14:00 | THEATRE ELECTRIQUE PART I: MICHAL KINDERNAY

Místo konání: Hotel Polonia

Phonotropic Blindness
site-specific art

Živá audio-vizuální kompozice pro minerální a mořský vodní element. Evokace alchymistických procesů a pohanských rituálů se současnými ingrediencemi zvuků lodní dopravy, komunikace a průmyslu. Multikanálová skladba odhaluje křehké vztahy mezi mikro a makro událostmi v podzemním, mořském a industriálním ambientu.

 

16:00 | FORUM MARIENBAD III: ESSAYS

Místo konání: Hotel Polonia

Logika magiky
2019, ČR, 16 min, česky s anglickými titulky
Námět, scénář, režie, kamera, střih, zvuk: Jiří Žák
Hrají: Jan Kačer
Světová premiéra

Video-esej Logika Magiky je subjektivním pohledem do útrob Laterny Magiky a zároveň snahou o její kritické uchopení. Snahou, která se skrze generační propast snaží probrat vrstvami, které na Laterně zanechali jednotlivé dekády a odkouzlit je. Autor videa se převtělí do Černého mnicha a vloží mu do úst vlastní hlas. Vidí to jako jedinou možnost, jak propojit legendu Laterny s jejím vlastním selháním.  
 

Dluh 
2020, ČR, 21 minut, česky a anglicky s anglickými a českými titulky
Světová premiéra
Námět, Režie, Scénář, Střih: Jiří Žák
Kamera: Michal Blecha
Hudba: Jakub Rataj
Zvuk: Jan Vacek, Katharina Stadler, David Přílučík, Jiří Žák
Color Grading: Martin Kubalec
Hrají: Husam Abed, Tomáš Petříček 

Film Dluh s podtitulem Epilog dlouhého přátelství je prvním výstupem umělce Jiřího Žáka z jeho výzkumu česko-syrských vztahů a zbrojního exportu Československa. Film nás situuje do první poloviny devadesátých let, kdy jsme svědky jednání zmocněnců vlád těchto dvou zemí. Předmětem jejich jednání je dlužná částka, která Sýrii během let postupně narůstala. Žák skrze fiktivní dialog smyšlených postav hovoří o realitě československého zbrojního průmyslu a konci jednoho dlouhého přátelství. Nakolik ovlivňuje, či přímo determinuje vytěsněná historická paměť naši současnost? Jsme schopni vidět trhliny v představě o holubičí povaze takzvané české národní identity? 
 

Demarkace snu 
2018, ČR, 4 min, česky s anglickými titulky
Česká premiéra
Režie: Lea Petříková

Video Demarkace snu reflektuje kontext krajiny Českého středohoří, geologicky unikátní oblasti, která je však výrazně poznamenána lidskou činností, především těžbou uhlí a chemickým průmyslem. Přestože krajina nesmírně trpěla, stále ohromuje svým klidem, netečná vůči lidské pošetilosti. Video je observací její minulosti a ve stejné chvíli budoucnosti, jejích neustálých proměn. Pozorováním se divák a jeho objekt vzájemně transformují. 
 

Palác vidění 
2019, ČR, 14 min, česky s anglickými titulky
Světová premiéra
Štáb: Kateřina Omesová, Jan Rousek, Vojtěch Zavadil, Ondrej Zajac
Producent: Petrohradská kolektiv, Lea Petříková
Režie: Lea Petříková

Na počátku i konci filmu, aniž by něco z toho skutečně existovalo, byly nalezené fotografie. Toho filmu. Nebo spíše natáčení. Natáčení, které se stalo skutečným pohybem v prostoru, hledáním jakéhosi místa, jež údajně mělo transformovat…vidění? Alespoň tak to tvrdila ona režisérka. 
Negativní obraz nám dá možná více odpovědí. Snad si vybereme. 
Ocitáme se tak v paláci vidění, v místě, kde „se lze odnaučit dívat a naučit vidět“. Jednotlivé záběry se dávno rozpadly. Zůstalo vůbec něco? Mýtus o natočení paláce vidění, o procesu, který ze své podstaty nemohl být uskutečněn.   

 

19:00 | THEATRE ELECTRIQUE PART II: JAKUB ČERMÁK

Místo konání: Hotel Polonia

Depresivní děti touží po penězích: Marie Stuartovna. Anatomie (dramatu)
imerzivní divadlo
anglicky

Dvě královny, dva dvory, dva osudy, ale na konci pouze jedna useknutá hlava. Inscenace pro všechny, kteří chtějí nastavit svou tvář sluncím královských Výsostí, jejich vrtochům, jejich touhám a jejich úzkostem. Forma Work-in-progress získala druhou cenu na festivalu OFFenzíva v Ostravě.

Marie Stuartovna. Anatomie (dramatu)
Elisabeth I. a Maria Stuart.
Elizabeth I. a Mary Stuart.
Alžběta a Marie.
Bětuška a Maruška.
Bětka a Mařka.
Bětuš a Maruš.
(Sebastian Rein a Jakub Čermák).
Královna a královna.
Věznitelka a vězenkyně.
Kat a oběť.
Panna a kurva.
Vládkyně a kurva.
Šedá myš a kurva.
Kráva a píča.
Diva a heroina.
Liz and Mary.
Best friends forever.

Hraji/starring: Jakub Čermák, Sebastian Rein
Scéna a kostýmy/stage and costumes: Martina Zwyrtek
Light design: Michal Horáček
Hudba/music: Alejandro Bonatto
Produkce/production: Denis Bastuga, Anna Bárová
Asistent/assistant: Jan Rajmont
Režie/directed by: Jakub Čermák

 

21:30 | DOJETÍ / ERGRIFFENHEIT II: MIMOMRTN

Místo konání: Kolonáda Ferdinandova pramene

Afterparty: mimomrtn
soundcloud.com/mimomrtn