Neděle 14:30
Dům Chopin
2024, 13 min., anglicky
Režie: Jiří Žák, Matěj Pavlík
Hudba: Jan Kašpar
Video pracuje s perspektivou tzv. temného turismu, který je vysvětlován jako návštěva míst, která jsou spojena s tragickými událostmi. Prostřednictvím analogových fotografií míst, jako je ostrov Utøya (dějiště ultrapravicového teroristického útoku), větrná elektrárna Fosen Vind, která ničí ekosystém zimních pastvin na území Sámů, nebo kontroverzní sochařský park v centru Osla, dílo údajného sympatizanta nacismu Gustava Vigelanda, klademe dvojsmyslnou ironickou otázku: Jsou temní turisté na těchto místech důkazem, že tragédie skončila? Nakonec video ukazuje stránky údajně krajně pravicového think tanku s názvem Human Rights Services. Tento think tank stojí za normalizací nenávistných projevů ve veřejném prostoru a podkopáváním norské migrační politiky. Už samotný název je tak nepříjemnou ironií, která ukazuje současný nepříznivý stav hodnot lidských práv.
Matěj Pavlík nejčastěji pracuje s fotografií a filmem. V současné době se zaměřuje na formu krátkého experimentálního dokumentu. Autor vnímá dokumentaci jako způsob hledání poetických symbolů v realitě a jejich identifikaci, která může být symbolicky násilná. Podobně využívá ve svém krátkém filmu Masking Captivity apofenii jako metodu dokumentace. Zatímco v rámci filmu mohou být vztahy a obrazy zpochybněny, jelikož jejich význam odkazuje na apofenii jako na symptom paranoie nebo schizofrenie, autor vnímá apofenii spíše jako schopnost organizace, která se odehrává mimo nás.
Jiří Žák vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Pracuje především s médiem pohyblivého obrazu a videoinstalace, propojuje výzkum, poetiku a narativní formu. Věnuje se identitě postkomunistických zemí a její dekonstrukci prostřednictvím nezápadních perspektiv. Dlouhodobě se zabývá problematikou českého a československého exportu zbraní do arabsky mluvících zemí. Žák svou tvorbu představil v řadě nezávislých galerií a institucí v České republice, ale i v mezinárodním měřítku, např. na Kyjevském bienále 2021, Varšavském bienále 2018, v Budapest Gallery nebo Bienále Ve věci umění v Praze 2020. Účastnil se summitu Berlinale Talents 2024. Je spoludržitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2020. V roce 2015 se stal laureátem ceny EXIT. Mezi lety 2018-2019 pracoval na pozici digitálního operátora v Národním filmovém archivu v Praze, v rámci výzkumného projektu o Laterně magice. Od roku 2016 do současnosti je členem redakce online platformy pro současné umění Artyčok TV. Vyučuje na Akademii výtvarných umění v Praze a Prague City University.
Neděle 14:30
Dům Chopin
2024, 13 min., anglicky
Režie: Jiří Žák, Matěj Pavlík
Hudba: Jan Kašpar
Video pracuje s perspektivou tzv. temného turismu, který je vysvětlován jako návštěva míst, která jsou spojena s tragickými událostmi. Prostřednictvím analogových fotografií míst, jako je ostrov Utøya (dějiště ultrapravicového teroristického útoku), větrná elektrárna Fosen Vind, která ničí ekosystém zimních pastvin na území Sámů, nebo kontroverzní sochařský park v centru Osla, dílo údajného sympatizanta nacismu Gustava Vigelanda, klademe dvojsmyslnou ironickou otázku: Jsou temní turisté na těchto místech důkazem, že tragédie skončila? Nakonec video ukazuje stránky údajně krajně pravicového think tanku s názvem Human Rights Services. Tento think tank stojí za normalizací nenávistných projevů ve veřejném prostoru a podkopáváním norské migrační politiky. Už samotný název je tak nepříjemnou ironií, která ukazuje současný nepříznivý stav hodnot lidských práv.
Matěj Pavlík nejčastěji pracuje s fotografií a filmem. V současné době se zaměřuje na formu krátkého experimentálního dokumentu. Autor vnímá dokumentaci jako způsob hledání poetických symbolů v realitě a jejich identifikaci, která může být symbolicky násilná. Podobně využívá ve svém krátkém filmu Masking Captivity apofenii jako metodu dokumentace. Zatímco v rámci filmu mohou být vztahy a obrazy zpochybněny, jelikož jejich význam odkazuje na apofenii jako na symptom paranoie nebo schizofrenie, autor vnímá apofenii spíše jako schopnost organizace, která se odehrává mimo nás.
Jiří Žák vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Pracuje především s médiem pohyblivého obrazu a videoinstalace, propojuje výzkum, poetiku a narativní formu. Věnuje se identitě postkomunistických zemí a její dekonstrukci prostřednictvím nezápadních perspektiv. Dlouhodobě se zabývá problematikou českého a československého exportu zbraní do arabsky mluvících zemí. Žák svou tvorbu představil v řadě nezávislých galerií a institucí v České republice, ale i v mezinárodním měřítku, např. na Kyjevském bienále 2021, Varšavském bienále 2018, v Budapest Gallery nebo Bienále Ve věci umění v Praze 2020. Účastnil se summitu Berlinale Talents 2024. Je spoludržitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2020. V roce 2015 se stal laureátem ceny EXIT. Mezi lety 2018-2019 pracoval na pozici digitálního operátora v Národním filmovém archivu v Praze, v rámci výzkumného projektu o Laterně magice. Od roku 2016 do současnosti je členem redakce online platformy pro současné umění Artyčok TV. Vyučuje na Akademii výtvarných umění v Praze a Prague City University.
