PÁTEK | 8. 7. 2022

09:00 | MARIENBAD KAFFEEHAUS

Místo: Kolonáda Lesní mlýn

Kafe a loupák

 

10.00 | VZORY: LORENZO PALLOTTA

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alana Resnaise

Sacro Moderno | 2021, 70 min, italsky s anglickými titulky, česká premiéra (ITA)
Režie: Lorenzo Pallotta
Produkce: Limbo Film, Il Varco, Oudeis Pictures, Peperonitto Media

Producenti: Lorenzo Pallotta, Andrea Gatopoulos, Marco Crispano, Stefano Schiavone
Výkonní producenti: Andrea Rosasco, Stefano Chiavarini
Spisovatel: Lorenzo Pallotta
Cinematographer: Andrea Benjamin Manenti
Scénář: Massimo Da Re
Zvuk: Andrea Oppo, Luciano Marzocchella, Alessandra Salvatori
Mix zvuku: Tommaso Barbaro
Hudba: Freddie Murphy, Chiara Lee
Hrají: Filippo Lanci, Simone Caruso, Mattia Caruso

Film vypráví příběh dvou mužů Simona a Filippa, kteří jsou oba součástí malé horské komunity. Mladý muž Simone zkoumá tradici a vzpomínkám komunity a snaží se ji zachránit před zánikem, zatímco Filippo se chce od komunity vzdálit spirituálně i mentálně co nejdál.

Lorenzo Pallota pochází z italského kraje Abruzzi. Studoval na SAE Institute v Miláně a začal pracovat pro univerzitu a nezávislé filmové produkce. Natáčí dokumenty, reklamy, videoklipy, krátké filmy a webové seriály. Spolupracoval s produkcemi Fedra Film a Fedra Hub a pracoval jako asistent režie na filmu Oni a Silvio a Piccole Avventure Romane od Paola Sorrentina.

  

11:00 | VÝBĚR: LENKA LINDAUROVÁ

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Waldkino

Finalisté | 2016, 90 min, česky
Námět, scénář, režie: Lenka Lindaurová
Kamera: Braňo Pažitka
Zvuk: Jakub Jurásek
Střih: Jiří Procházka
Producent: Ideafilm
Účinkují: Vasil Artamonov & Alexey Kluykov, David Böhm & Jiří Franta, Václav Magid, Jakub Matuška, Alice Nikitinová
Hostující hvězda: Stanislav Majer

Dokument o tom, že výtvarné umění pro tuto společnost příliš neznamená. Šest let se finalisté prestižní ceny snaží dělat, co umí. S jakým úspěchem? Je výtvarná scéna uzavřeným ghettem? Co se stane v životě sedmi mladých umělců?

V první půli 20. století se umělci oceňovali až dlouho po smrti; v druhé polovině století se dožili slávy na konci svého života. Na přelomu 21. století se stávají hvězdami a celebritami už jako mladí tvůrci a status umělce se začal měřit především tržním úspěchem. U nás je situace jiná – jednak jsme po letech dlouhé izolace ztratili kontakt s vývojem umění na západě, na druhé straně autentičnost neoficiálního umění přiživovala romantickou vizi chudého umělce na okraji společnosti.

Dokument klade otázky, které se stále mezi odbornou i širší veřejností objevují: Je současné umění v izolaci a nekomunikuje s divákem? Proč diváci stále tak odlišně vnímají klasická a nová média? Do jaké míry máme umělecké výstupy vnímat jako zboží a investici? Proč v naší společnosti existuje tolik předsudků vůči současnému umění? Stačí šest let po úspěšném zviditelnění ve finále prestižní ceny k tomu, aby se umělec etabloval nebo aby z ní dočista zmizel nebo se přestal umění věnovat?

Lenka Lindaurová je režisérka, nezávislá výtvarná publicistka, kurátorka řady významných výstav, autorka vítězné ideové koncepce Expo 2010 Šanghaj a bývalá ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého. 

 

13:00 | FORUM MARIENBAD II

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaisa

67 minut

So It Goes | 2020, 18 min, anglicky s českými titulky
Režie: Martin Nábělek
Jak by vypadala vonnegutovská postmoderna, kdyby se do její literární hmoty napojila infuze 3D animace, postinternetové dekonstrukce, cloud elektroniky a včerejšího zpravodajství? Kolik plug-inů unesou humánní úvahy nad absurditou války, fatalitou smrti a zdánlivou homogenitou časoprostoru? Křísíme své hrdiny, abychom zjistili, zda i teď obstojí. Křísíme své hrdiny, aby nás jako Vergilius provedli naší současnou verzí pekla.
K tomuto krátkému spojení, individuálnímu impulzu mezi stránky, které žloutly padesát let, vedly dva roky příprav, vybrušování nástrojů a hledání neuralgických spojů. Výsledkem je osmnácti minutové okno, průhled rezerektovanými bulvami válečného hrdiny, který se náhle objevil v konstruktu nového paradigmatu.

Martin Nábělek vystudoval Ateliér Animované Tvorby na UTB ve Zlíně. Absolvoval stáže v Norsku, Litvě. V současné době pracuje jako freelance 3D animátor a zároveň se zabývá současnou elektronickou hudbou (FYI, Boyse, Lyrarkestra+) je součásti labelu Antimother, zkoumá neurální sítě a staví vlastní elektronické nástroje.

The Land of Cruciform Sun | 2021, 12 min, bez dialogů
Režie: Aleš Zůbek
Vodní toky se sytí parazitární substancí a stávají se líhní krystalické hmoty, která pomalu obrůstá objekty i celé ekosystémy, pro něž byl již veškerý čas vyčerpán. Zbývá pouze moment nekonečné refrakce, která materializuje a konzervuje projevy svého hostitele do repetitivních sekvencí.

Aleš Zůbek je studentem Centra audiovizuálních studií, katedry na FAMU v Praze. V rámci jeho studia vznikly dva krátkometrážní filmy, z nichž jeden byl prezentován na MFDF Ji.hlava, a v rámci skupinových výstav.

Moje identita | 2022, 17 min, česky s anglickými titulky
Režie, scénář: Vojtěch Petřina
Kolaps organismu a transplantace ledviny v roce 2017 inspirovala Vojtěcha Petřinu k natočení filmu Moje identita, který si klade otázky po přenosu duše/vědomí do stroje. Ptá se, zda je možné s novou ledvinou přijmout i část duše jiného člověka? A pokud ano, je možné transplantovat duši do stroje? Obrazově film vypráví příběh přeměny křemičitého písku na mikročip až po stroje, které vyrábějí stroje. 

Vojtěch Petřina je studentem posledního ročníku magisterského programu katedry dokumentu na pražské FAMU. Během svých studií natočil několik filmů. Zajímá se o umění, filozofii a poezii. 

You Can’t Automate Me | 2021, 21 min, anglicky a nizozemsky s anglickými titulky, česká premiéra
Režie: Katarina Jazbec
Předtím než kontejnerová loď opustí přístav, musí se přepravní kontejnery zajistit pomocí těžkých kovových tyčí ke konstrukci lodi. Speciální pracovníci (anglicky: lashers) dělají velmi nebezpečnou práci obklopeni samořídící vozidly a dálkově ovládanými jeřáby. Film naskýtá pohled pod ruce těmto dělníkům ale dává prostor také jejich osobním příběhům od truchlení po zesnulém kolegovi po obavy ze ztráty práce vlivem automatizace. 

Katarina Jazbec je vizuální umělkyně pracující s filmem a fotografií. Narodila v roce 1991 ve Slovinsku a od roku 2015 žije v Rotterdamu. Bakalářský titul získala na Ekonomické fakultě v Lublani a magisterský titul v oboru fotografie na AKV | Umělecká akademie St. Joost v Bredě (NL). Využívá interdisciplinární umělecké postupy založené na spolupráci. Pracuje s  pohybovými partiturami, skupinovým čtením, psaním a rituály. Její práce se soustředí na téma zranitelnost, působení člověka a přírody v současném ekonomickém systému. Propojuje fikci a každodennost a zkoumá hraniční podoby narace.

  

15:30 | VÝBĚR: ANNA KRYVENKO

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alana Resnaise

64 minut

retrospektivní pásmo krátkých filmů, česky nebo ukrajinsky s anglickými titulky

Projekty ukrajinské vizuální umělkyně, režisérky a střihačky Anny Kryvenko charakterizuje využití nalezeného filmového materiálu, rešerše v archivech a důsledná střihačská práce. Její filmy často staví do popředí téma paměti. Skrze osobní vzpomínky a rodinné archivy Kryvenko rozkrývá velké dějiny, umožňuje tak odosobněné globální konflikty číst skrze osudy běžných lidí a nacházet příčiny a spojnice současných událostí v nedávné minulosti. Kromě archivních materiálů Kryvenko ve svých videích využívá i záběry volně cirkulující na sociálních sítí, které vytrhuje z jejich původního proudu, aby například sledovala jak jednotliví uživatelé a oficiální média vytváří obraz počátků války na Ukrajině v roce 2014.

Pásmo krátkých filmů je průřezem její filmografie od začátku studia v Centru audiovizuálních studií na pražské FAMU až do současnosti. 

Zítra bylo jiné slunce | 2013, 17 min
Procházka dvěma městy: Prahou a pomyslnými ulicemi Kyjeva. V prolínajících se obrazech obou měst splývá současnost s dětstvím, vzpomínky s žitou skutečností, dvě města a dvě časové roviny v jeden příběh.

Potichu jako kometa | 2014, 8 min
Revoluce na ukrajinském Majdanu v detailu města, bez širší perspektivy. Recyklovaný materiál amatérských záznamů z internetu ironicky glosuje spektakulární vyprávění, jímž média popisovaly kyjevské události z přelomu roku. Nahodilý výběr záběrů rozkládá dění na jednotlivé zpomalené fragmenty a znovu je skládá v pocitové koláži nesrozumitelného vření a náhodných momentů ulice.

Poslechnout horizont | 2015, 22 min
Dokumentární found footage esej složená z recyklovaných úryvků videí se zabývá chladným a odtažitým zobrazováním války v médiích a kyberprostoru. Hrůzná, iracionální a monotónní mašinérie se v každodenním provozu médií mění v událost, které je propůjčován význam podle potřeby. Přitom ale trvale udržuje odstup od pohodlí našich obrazovek, přesycených a otupělých neuspořádanou směsicí obrazů.

Časoprostor dlouhý několik minut a sedm roků široký | 2019, 5 min
“Během sedmi let jsem ze svého okna sledovala strom, co roste u nás ve vnitrobloku. Strom, kte kterému se ale nedá fyzicky přiblížit. Natáčela jsem ho na všemožné kamery, fotoaparáty, mobily atd. Vůbec nebyl specifický, dá se říct, že byl úplně obyčejný, ale byl můj. Po sedmi letech ten vnitroblok opouštím a tímto filmem se chci rozloučit i se stromem, který určoval moje bytí v konkrétním časoprostoru.”

Lekce kolektivní samoty | 2021,12 min, česky s anglickými titulky
Video složené z historických i současných nalezených záběrů, které se týkají sdíleného života v pražské čtvrti Nusle a jejím okolí. Nekonečné scrollování sociálních sítí, herní gameplaye a záběry pražských policejních hlídek zachycují pocit neúnosné kolektivní samoty. 

 

17:00 | VÝBĚR: PETR VRBA: Analýza bydlení

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Waldkino

Analýza bydlení | 2021, 60 min, česky, audiovizuální performance
Autoři: Petra Hůlová, Jiří Havlíček, Petr Vrba

Analýza bydlení je intermediální formát na pomezí mluveného slova (Petra Hůlová), experimentální hudby (Petr Vrba) a videa (Jiří Havlíček), který umožňuje komplexní práci s významem. Možnosti interpretace definují vzájemný proměnlivý vztah všech tří složek představení: od souhry až ke kritickému dialogu.

Rámcem příběhové koláže s dokumentárními a autobiografickými prvky je sousedská grilovačka a proluka, kde se má stavět. Zatímco komunitní setkání slouží jako odrazový můstek k aktivismu v místní čtvrti, na horizontu proluky, která od severu k jihu protíná město jako zrcadlo magistrály, se kamarádí dva likvidační stroje.

Autory spojuje zájem o fungování veřejného prostoru jako místa aktivismů a jejich komplexních vztahů, způsobů, jakými přemýšlíme o městském prostoru. Sledujeme současnou intenzivní veřejnou debatu o sousedství, gentrifikaci, sociálním bydlení či developerech. Vystupujeme na jevišti, ale nejsme herci a to, co děláme, není divadlo.

Jiří Havlíček je umělec a kurátor. Jako pedagog působí v ateliéru Text Forma Funkce na Fakultě umění v Ostravě. Natočil několik krátkých filmů – Zajatci filmu (2012), Film Týden (2016), Rekonstrukce (2018), které se promítaly na domácích i zahraničních filmových festivalech. Je autorem novely Teorie duchů (2018).

Petra Hůlová je autorkou románů (Zlodějka mýho táty (2019), Stručné dějiny Hnutí (2018), Macocha (2014), Umělohmotný třípokoj (2006). Píše také divadelní hry a scénáře. Je jednou ze zakladatelů Asociace spisovatelů.

Petr Vrba je jeden z předních českých hudebníků věnujících se hudební improvizaci. Pracuje jako interpret, vedoucí workshopů a organizátor koncertů. Jeho diskografie čítá na čtyřicet titulů vydaných na prestižních značkách jako Another Timbre, Mikroton, Corvo a další. Je zakladatelem několika mezinárodních těles v kterých vystupuje s nejvýraznějšími postavami evropské scény volné improvizace jakými jsou např. Thomas Lehn, Franz Hautzinger, Xavier Charles, Axel Dörner, Birgit Ulher a další.

 

18:00 | FORUM MARIENBAD III

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

55 minut

Can You Still Feel The Butterflies | 2021, 13 min, anglicky s českými titulky
Režie: Radek Brousil
Film zachycuje rozhovor mezi Polomrtvou Rybou, která si chce vzít svůj život a Hyperobjektem/Vnitřním hlasem, který se snaží Rybě její čin rozmluvit. Dialog je vedený jazykem a citáty intimních zpovědí amerických kapel z přelomu milénia. Projekt odkazuje k osobnímu vypořádávání se jedince s měnící se krajinou, a vytváří s ní spíše pocitový dialog. Ten nemá daleko k určité tiché lítosti, nejasnému soucitu, který ale zároveň může představovat funkční alternativu k vymknutému rozumu a světu, který ztratil horizont. Styl se nese částečně ve fantazijním unikání, ale stejně tak pohádkovém heroismu. Projekt je určitou generační výpovědí, spojením různých časovostí, renesančními prvky, folklorní tématikou. Film asociuje pocit vzpomínky jakéhosi ztraceného, již jen snového, ale přesto blízkého světa.

Radek Brousil ve své tvorbě pracuje především s textilními materiály, které kombinuje s fotografií, keramikou a videem. Jeho témata jsou často společenskou výpovědí s aktivistickým podtónem. Vyjadřuje se k nejisté budoucnosti pramenící ze sociálních, kulturních a environmentálních problémů, přičemž se vymezuje vůči standardním interpretacím a konvenční terminologii. Jeho jazyk operuje spíše na symbolické, osobní a emotivní úrovni. Svůj zájem soustředí na postkoloniální tendence v současném uměleckém diskurzu, jež spatřuje například v problematice původu a distribuce květin či textilií. Při práci s látkami klade důraz na českou produkci a export na africký trh, čímž se konfrontuje s problematikou tržní ekonomiky a mocenských vztahů. Radek Brousil absolvoval Ateliér fotografie na pražské UMPRUM, kde v současnosti pokračuje v doktorandském studiu. V roce 2015 obdržel Cenu Oskára Čepana pro mladé vizuální umělce. Jeho práce je zahrnuta v domácích i zahraničních sbírkách, soukromých i institucionálních. Od roku 2003 se věnuje také portrétní, komerční a módní fotografii. Mezi lety 2017 - 2018 vedl Ateliér fotografie na pražské Scholastice.

Kryštof Hlůže je absolventem ateliéru Supermédií na UMPRUM a kamery na pražské FAMU. Kromě kameramanské práce na hraných a dokumentárních filmech také spolupracuje na tvorbě videí a filmů současných výtvarných umělců, pravidelně spolupracuje kromě Radka Brousila také např. s Martinem Kohoutem, Jakubem Jansou, Valentýnou Janů nebo Johanou Střížkovou. Podílel se také na tvorbě celovečerního dokumentárního filmu Adély Komrzý Viva video, video viva o českém videoartu. Je jedním ze zakladatelů techno labelu Polygon a nezávislé kreativní platformy Hyperaktiv Studios.

Kouzlo nevyřčeného slibu | 2022, 22 min, česky s anglickými titulky, festivalová premiéra
Námět, scénář, režie, kostýmy, hlavní postava: Tereza Vinklárková
Kouzlo nevyřčeného slibu reflektuje nedostatečnou prezentaci, kritický přístup a náhled k psychosomatickým problémům v uměleckém provozu a společnosti stojící na základech kapitalistického ekonomického systému. Dotýká se problematiky zneužití moci v nehierarchickém vztahu institucionálního prostředí uměleckého vzdělávání, ale také na osobní úrovni. Zaznamenává postupný návrat k naslouchání svému tělu a chronologicky odkrývá události, které měly přímý vliv na jeho narušený stav. Do jaké míry a jakým způsobem tělesná schránka zrcadlí traumata, emocionální prožitky a strachy? 

Tereza Vinklárková je vizuální umělkyně fungující také pod pseudonymem Gloriya Komarova. Ve své umělecké praxi se věnuje společensko-globálním transformacím a jejím fenoménům, jež zpracovává skrze nástroje sebereprezentace a kulturu sdílení. Součástí umělecké projevu jsou kromě audiovizuálních prvků také instalace z upcyklovaného textilního materiálu sestávající ze safe space objektů a tzv. soft sculptures, jež se společně se strojově vyšívanými detaily, staly neodmyslitelnou součásti autorčina rukopisu. Aktuálně se svoji pozornost zaměřuje na téma péče a psychosomatické projevy v kontextu uměleckého vzdělávání a patriarchálních struktur kapitalismu. Tereza je členkou odpočinkového kolektivu lilky_60200 a kurátorkou vitrínkové galerie Umakart.

Co je to za píseň, která odkryla mlhu? | 2022, 22 min, anglicky s českými titulky, festivalová premiéra
Režie: Milan Mazúr
“Mluvilo se o období nevidění. Nikdo přesně nevěděl, co to znamená. Zčásti to bylo možné chápat jako ignorování skutečnosti nebo situací, které se odehrávaly mezi námi a nimi. Bylo 17. srpna roku 1914 a já jsem stál na kopci neznámé krajiny, kde nebylo nic vidět. Co je to za píseň, která rozpustila mlhu?”

Film je součástí projektu Ján, který Milan Mazúr vystavoval v Galerii TIC o pátrání po muži, který během první světové války zmizel a dodnes je veden jako nezvěstný. Navzdory tomu, že projekt čerpá z dobových archivů, z deníků vojáků nebo map a je zasazen do konkrétní historické etapy, nejde o historický dokument. Autor přistupuje k hledání informací detektivním způsobem, i když ví, že nic zásadního pravděpodobně neobjeví. Tyto reálné informace pak poeticky rekonstruuje a kombinuje se symbolikou a imaginací. Používá sice dobové oděvy, rekvizity i jazyk, ale činí tak pouze fragmentárně se záměrem ponechat „mnohé“ nedořčené. Důležité je to, co nelze vidět, i když to můžeme na základě jistých indicií dedukovat nebo tušit. Třeba záběr na zpoceného koně, jehož pohyb nevidíme, nebo detaily s vlasy v půdě, jejichž původ se nedozvíme.

Milan Mazúr je umělec a filmař, jehož vizuální řeč neustále balancuje na hraně mezi spektakularitou současné masové vizuality a jejím zpochybňováním, zahrnujícím i sociálně kritický podtext. Jeho videa a filmy vstupují do širšího instalačního rámce. Na Slovensku narozený umělec je absolventem ateliéru Intermediálních konfrontací na pražské UMPRUM a v současnosti je doktorandem v Ateliéru nových médií I. na pražské AVU. Žije a působí v Praze.

 

 

20:00 | VZORY: ERIC BAUDELAIRE: Muž s květinou v ústech

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alana Resnaise

Muž s květinou v ústech | 2022, 67 min, francouzsky s českými a anglickými titulky

Adaptace divadelní hry Luigi Pirandello

Režisér: Eric Baudelaire
Kamera: Claire Mathon
Střih: Claire Atherton
Zvuk: Éric Lesachet, Philippe Welsh
Producent: Sylvie Pialat, Eric Baudelaire
Hrají: Oxmo Puccino and Dali Benssalah

Muž s květinou v ústech je filmový diptych o plynutí času a posledních dnech života. První akt, natočený jako observační dokument na největším světovém květinovém trhu, sleduje miliony kytic procházejících chlazeným hangárem, které mají být prodány v aukci. Film přechází do fikce ve druhém jednání volně adaptovaném z divadelní hry dramatika Luigi Pirandella. Muž s nádorem na rtu ve tvaru květu osloví cestovatele v celonoční kavárně. Jejich zdánlivě všední rozhovor se stává metafyzickým monologem, když muž, se zhoubným nádorem a blížící se smrtí na jazyku, konfrontuje obyčejného cestovatele, kterému ujel vlak, s vlastním pečlivým sledováním reality, kterým se snaží vyplnit mezeru mezi sebou a zbytkem světa a zachytit v posledních dnech svého života co nejvíc detailů a životních procesů, aby zpomalil čas.

Eric Baudelaire se po vystudování politologie prosadil jako fotograf a vizuální umělec s praxí založenou uměleckém výzkumu. Od roku 2009 se začal věnovat filmové tvorbě. Jeho celovečerní filmy byly uvedeny na několika filmových festivalech (Locarno, TIFF, NYFF, FID Marseille, Viennale, IFFR, Mar del Plata a FICUNAM). Baudelaire měl solo výstavy v Centre Pompidou v Paříži, Tabakalera v San Sebastianu, Fridericianum v Kasselu, Witte de With v Rotterdamu, Beirut Art Center, Gasworks v Londýně a Hammer Museum v Los Angeles. V roce 2019 získal Baudelaire Guggenheimovo stipendium a cenu Marcela Duchampa.

 

21:30 | VÝBĚR: PETR VRBA: LyrArkestra

Místo konání: Kolonáda Lesní mlýn

LyrArkestra
Nový experimentální kolektiv LyrArkestra+ se opírá o kromobyčejný syntezátor Lyra 8, který v tomto případě slouží novému konceptu interpretace grafických partitur primárně českých a slovenských autorů. Ty jsou nejen zvukově posouvány pomocí moderních elektronických nástrojů, ale organicky je také zapojena jejich výtvarná rovina, která je aktualizována novými médii. Mnohdy desítky let stará díla tak ožívají v nové podobě, adaptované pro současné publikum.

Mezinárodní sestava ansámblu není pevně daná, neboť se jedná o fluidní projekt, lze ale zmínit její aktuální složení. Patří do ní například Tomáš Knoflíček (Gurun Gurun) z Ostravy, Michal Zbořil (IQ+1, B4) z Přerova, Daniel Jakeš (Jasnovidec, Koroze) z Vysokých Tater, Ken Ganfield (PIO, The MoND) z Ames, Petr Vrba (Boyse, Banausoi) z Prahy. To, co spojuje všechny jmenované, je používání „organismického“ syntezátoru Lyra 8, který je pověstný svou netradiční architekturou. To, jak jednotlivé moduly v Lyře interagují mezi sebou, údajně odpovídá živé konverzaci.

Ansámbl LyrArkestra+ si pro první fázi svého fungování zvolil k interpretaci grafické partitury Milana Adamčiaka (1946-2017), slovenského skladatele, violoncellisty a muzikologa, který je známý jako autor akustických objektů, instalací a nekonvenčních hudebních nástrojů.

 

22:30 | DOJETÍ / ERGRIFFENHEIT: BARIEL & TMA

Místo konání: Kolonáda Lesní mlýn

Afterparty

Bariel & TMA
Bariel & TMA se věnují prolínání elektronické hudby s analogovými syntezátory. Hudebník a producent Jakub Baierl (Méta Monde, YOGA Kolektiv) spojil síly s multimediálním programátorem a hudebním mágem Tomášem Martínkem (TMA), který stál u zrodu pražského komunitního labelu Bad Names.

Jejich společný live set je průlet různými žánry – od ambientu s fragmenty nahrávek městského prostředí až k hlubokým, pulzujícím beatům a klubové hudbě vybízející k tanci.

 

00:00 | DOJETÍ / ERGRIFFENHEIT: GONDOR FLAMES

Místo konání: OREAPORT

Afterparty

GONDOR FLAMES
Milovníci psů, golfu a kvalitních šachových partií, to je pražské trio Gondor Flames, které se nebojí vyjádřit své názory. Jak sami říkají „Beaty jako Bach a texty připomínající knižní díla Ernesta Hemingwaye.”

Název přejatý od Pána prstenů byl spíše dílem náhody po jednom z koncertů kapely Mutanti Hledaj Východisko. František s Martinem píší texty, ve kterých se to hemží narážkami na knížky, pražské reálie, aktivismus i country hudebníky. Překvapivým a klíčovým zdrojem inspirace je country, snaží se totiž vytvářet atmosférické obrazy míst či situací.

 

01:00 | DOJETÍ / ERGRIFFENHEIT: DJ FLOEX

Místo konání: OREAPORT

Afterparty

DJ FLOEX
Pokud znáte Floexe jako atmosferika a melancholika z jeho desek či živých vystoupení, v případě Dj setu čekejte zcela něco jiného. Tomáš servíruje pestrobarevný styl plný energie, extatických okamžiků, který neztrácí hloubku ani v rovině taneční hudby. Floexovi sety oscilují mezi elektronikou, technem, či deep housem. V nestřežených momentech vás však překvapí novými souvislostmi, polní Africké nahrávky, nebo hip hopová balada od Franka Oceana. Floex rád hraje dlouhé sety, čas dostane mix do toho nejlepšího téměř transcendentálního flow a celý set se stane příběhem. Osmihodinové či desetihodinové jízdy tu nejsou výjimkou.

Spíše než jako Dj je Floex známý jako producent a průkopník elektronické hudby v Čechách. Jeho první deska Pocustone vyšla již v roce 2001. Od té doby vydal řady titulů, které byly oceněny nejen u nás, ale i v zahraničí. Jeho poslední deska ‘A Portrait Of John Doe’ (2018) je spoluprací s Londýnským skladatelem a pianistou Tomem Hodgem a také Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu.

   


ČTVRTEK | 7. 7. 2022     PÁTEK | 8. 7. 2022     SOBOTA | 9. 7. 2022     NEDĚLE | 10. 7. 2022